Nedělní výlet, Kokořínský okruh.
- Podrobnosti
- Zveřejněno 14. 7. 2014 12:40
- Napsal Jarda z Úpice
Kokořínský okruh…
On to ani v pravém slova smyslu Kokořínský okruh nebyl, ale kdo by si s tím lámal hlavu. Okruh to byl a přes Kokořín také.
Sobota pro nás byla tabu, tak jsme se dali na cestu v neděli. Já s Alenou, Jirka Chopper a Eva, které kolega vyměnil směnu, aby mohla jet. Takže z Úpice vyrážíme pár minut po osmé na cestu. Lev volal před odjezdem, že bude čekat na Výšince jako obvykle, ozval se i Giovany z MKT, s tím jsme si dali sraz v Sobotce. Tady pravidelně zastavujeme na náměstí. Mají tu skvělou cukrárnu, stále otevřenou, plnou dobrot s usměvavým a vlídným personálem. Patří jim veliká pochvala. Je to obdoba našeho Nováče.
Cesta prima ubíhala, jako obvykle jsme jeli přes D. Králové, Miletín a Lázně Bělohrad. Ranní provoz byl ještě na nízkém stupni, tak se jelo v pohodě. V Sobotce chvilku čekáme na Giovanyho, který někde zakufroval hledaje zkratku. Nicméně po chvilce přijíždí. Dáváme si malé občerstvení a pokračujeme v cestě. Naše další zastávka je Mšeno. Po krátkém zaváhání na mizerně značených cestách, absenci vyznačené objížďky, se tam nakonec přece jen dostáváme. Krátká zastávka na cigáro a přeladění navigace a jedeme dál. Přes Ráj ke Kokořínu, kde v těch krásných krouceninách fotíme, tak jako obvykle. Těm co se ušklíbají jen ve zkratce. Mám tady motorku vyfocenou asi stokrát, ale pokaždé s někým jiným. A Ti jiní z toho třeba mají radost. Tedy z té své před hradem.
Jedeme dál zkratkami krásným krajem do Liběchova, na známou motorkářskou silnici č. 9. A jsou tady Želízy. Zde jsou po okolí rozesety sochařská díla Václava Levého. Nejblíže Čertovy hlavy, ostatní kdesi na opačné straně.
Nejprve nás ta stráň odrazuje, ale nakonec šplháme nahoru. Nic tak strašného to však nebylo. Fotíme, jako ostatně všichni co se tam vyškrábou. Není to tak dávno, kdy tyto hlavy zakrýval les. Pak konečně někoho napadlo tomu pomoci.
Po chvilce pokračujeme dál. Ta silnice je přímo nádherná, kvalitní asfalt, samá zatáčka. Vůbec se nedivím, že je tak oblíbená. Navíc není daleko od Prahy.
Okolo je několik restaurací, ale jsou obvykle na druhé straně, někde v zatáčce a spatříte je na poslední chvíli. Tak někde příště.
Po pár kilometrech dojedeme k Úštěku, kde si dáme oběd a omrkneme toto nádherné historické město. Zastavujeme ještě v Ostré, kde dominantou obce je barokní poutní místo s krásnou Kalvárií. Vše je nějak docela pěkně opraveno, byť značné mezery to má. Pamatuji kostelík vyhořelý, místo celé zpustošené a zarostlé. Prohlížíme tu nádheru s úžasným rozhledem do kraje a po chvíli odjíždíme do nedalekého Úštěku. Chvilku diskutujeme, kde se bude obědvat, nakonec se shodneme, že dole Na Růžku. Kultura ne kultura, plné břicho je důležitější.
Jdu tedy na obhlídku sám a později se k hladovým připojuji. Ještě nemají ani objednáno. Sedí se venku, pod slunečníky, které po chvíli přebírají funkci deštníků. Tak sedíme, není kam spěchat. Nakonec se vyprší a můžeme jet k domovu. Mraky tlačíme před sebou, tak nemá cenu pospíchat.
Projíždíme krásným krajem nabitým zajímavostmi, zámečky v různém stupni rozkladu…
Zastavujeme ještě na křižovatce silnic v Zahrádkách. Je tady hostinec Na Staré Poště a blizoučko toho je Novozámecký rybník, chráněná krajinná oblast. Navíc je zde technická zajímavost, průrva odvádějící vodu z rybníka. Je 175 metrů dlouhá, 7 metrů široká a vše tesáno lidskou rukou.
Na křižovatce je dokonalý blázinec, nedaleko v zatáčkách na Č. Lípu došlo k nehodě, všechno tam bliká.
Po chvilce pokračujeme na Ml. Boleslav. Ve Starých Splavech se Giovany loučí a jede domů k Božce. Sice měl jet asi až z Doks, ale on si jistě poradil. Jedeme dál krásnou silnicí, je sice namoklo, ale neprší. Míjíme zbytky hradu Jestřebí, profičíme kolem Bezdězu a po pár kilometrech je Ml. Boleslav. Jedeme dál, tentokrát již v Sobotce nestavíme. Za Jičínem je parádní bouračka. Auto zlikvidovalo úsek lanových svodidel a skončilo v protisměru. Hasiči již jen odklízejí nepořádek. Silnice je celá duhová od pohonných hmot. Směrem k Boleslavi je šílený provoz. Fronta před semaforem u Sukorad byla snad několik kilometrů. Původně jsem chtěl jet na N. Paku, abychom se vyhnuli Kocbeři, ale nakonec jsme jeli raději tam. Provoz zde byl mnohem slabší.
V Horním Dehtově jsem dotankoval a za chvilku jsme prokodrcali Kocbeří a přistáli doma před garáží. Bylo 19,28 a přesně tak to předpovídala navigace. I ona musela být ráda, že je konec. Co ona se tou cestou napovídala, a hlavně stále něco přepočítávala. Určitě si oddechla.
A tak jsme se pěkně svezli, těch pět motorek je tak akorát. Ale hlavní je to, že jedou vždy prima společníci. Svezeme se, užijeme srandy a i něco hezkého poznáme. Sice už nikam lézt nechtěli, ale v zásobě jsem toho měl plno.
Tak zase někdy příště. Plánů je plno a další mohu přidat. Jen nevím, jestli to ještě někoho zajímá. Ale nechť, já si s tím rád pohraji a mám námět na naše samostatné výlety.
Jarda z Úpice
