Jednodenní výlet do Polska
- Podrobnosti
- Zveřejněno 17. 7. 2014 10:03
- Napsal Jarda z Úpice
Jednodenní výlet, tedy pro změnu do Polska.
Mnohokrát se mě přátelé ptali, zda je možno jet s námi na výlet. Připravil jsem tedy několik tras, na které však téměř nikdo nereagoval. Tak co, říkáme si. Máme dovolenou, nebudeme sedět doma a pojedeme. Sami. Podle svého. Zvolil jsem dlouho plánovaný výlet do kostela Pokoju ve Swidnici. Mnohokrát jsme jeli při služební cestě kolem poutače u silnice, ale nikdy jsme si ten čas k návštěvě neudělali. Až tedy ve středu 16. 7. 2014. Ráno sledujeme oblohu, nic moc. Počasí na všech možných webových stránkách je tak rozdílné, že nevíme čemu věřit. Nakonec balíme a vyrážíme. Nepromoky máme a letní bundy také.
Jedeme přes Meziměstí, s natankováním před hranicí do Polska.
Pak již osvědčenou trasou přes Mieroszow na Walbrzych. Nechtělo se mi projíždět rozmláceným Walbrzychem. Jedeme přes Novy Julianow a Modlizsow do Swidnice. Cesta je v katastrofálním stavu a NIKDY tudy již nepojedu. Tolik ran přední vidlice nedostala za celý loňský rok, a to jsem se snažil vyhnout každé díře. To je lepší zajet si pár kilometrů přes Swiebodzice.
Nakonec jsme u cíle. Trochu kličkování v ulicích a jsme tam, kde jsme chtěli být. Dá se tu pěkně zaparkovat a pod stromy. Sice jsme byli nuceni jít kousek pěšky, protože jsme si nevšimli zdi, která celý kostelní areál obepíná.
Kostel Pokoju, zasvěcený sv. Trojici je skutečný unikát.
Je jeden ze tří, které bylo možno postavit. Swidnica, Glogow a Jawor. Byly vybudovány jako projev dobré vůle po uzavření tzv. Vestfálského míru.
Mělo to řadu háčků, ale se vším se tehdy vyrovnali. Kostel musel být za hradbami města, nesměl mít věž ani zvonici, jako stavební materiál smělo být použito jen dřevo, písek, hlína a sláma. A MUSEL být vystavěn za jeden rok. Nakonec ten Swidnický byl vysvěcen za 10 měsíců. A vysvěcení byla tehdy dnešní kolaudace. Tedy kompletně hotový a k užívání. To by dnes čeští stavbaři čuměli. Kolik by se jich asi přihlásilo do výběrového řízení?
Ten Swidnický je obrovský, kam se vejde naráz 7500 lidí, z toho 3000 pohodlně sedí, ostatní jsou tedy „na stojáka“. Platíme vstupné 10,- Zl. a fasujeme českého tištěného průvodce, abychom nemuseli čekat na výklad v češtině. Ten je v mnoha jazycích pouštěn kolem dokola s podmanivou hudbou v interiéru chrámu. Za fotoaparát se neplatí.
Dychtivě si vše prohlížíme a fotíme. Nesmí se používat blesk, proto jsou některé fotky nekvalitní. Nemáme ani stativ, jen třesoucí se ruce. Můj aparát má lepší světelné parametry, tak mám trochu lepší výsledky. Fotky však nejsou do soutěže, jen pro ty, které to zajímá a nám pro vzpomínku v době, kdy si již nic nebudeme pamatovat.
Projdeme se ještě městem, respektive po rynku, který je krásně malebný, plný hospůdek a květin. Nenecháme se zviklat přemlouváním na bezplatnou návštěvu radniční věže, protože kalhoty mám přilepené k tělu, že nemohu ani pořádně chodit. Škoda že s námi nebyl Pep, ten by tam vlezl. Marně hledáme rodný dům Anny Svídnické, pozdější manželky Karla IV.. Nikdo si nevzpomínal, že by ho kdy viděl.
Jen pro chuť si dáváme zapénkanku, já s cibulkou, Alena s bůčkem. K tomu vychlazenou „Krůpěj Beskyd“, tedy pramenitou vodu.
Odjíždíme za neustálého doprovodu podmanivého hlasu dívčiny v navigaci „zaboč vpravo, jeď rovně, jeď doprava, za 250metrů odboč vlevo“ a podobně. Faktem je, že nás úzkými bočními silničkami dovedla do Jaworzyny Sl. Skoro k muzeu železnice, aniž jsme ji to zadali za úkol. Jako by to tušila, kam naše cesta směřuje.
Jsme zmoženi vedrem, tak okukujeme exponáty jen zvenčí a po chvilce pokračujeme. Náš cíl je bývalý koncentrační tábor Gross-rosen.
Přijíždíme cestou do Strzegomi a z dálky vidíme obrovskou katedrálu. Bazilika Menší, apoštolů Petra a Pavla. Tu musíme vidět! Parkujeme a po pár metrech jsme před ní. Zatím co z dálky vypadala opuštěně, z blízka je to klenot. Jak jinak než že obcházíme okolo a fotíme.
Pokračujeme dál a po pár kilometrech jsme zde, u našeho dalšího plánovaného cíle, koncentrační tábor Gross-rosen. Bývalý koncentrační tábor, jehož branami prošlo na 120 000 vězňů, z nichž 40 000 útrapy nepřežilo. Z tábora se mnoho nedochovalo, tak působí v tom krásném počasí skoro idylicky. My, co známe tyto hrůzy z fotek a filmů si sice leccos umíme představit, ale jen představit. Ti, kteří tudy prošli a přežili, musí mít „husí kůži“ při pohledu na ta místa. Je však nutno připomínat i nepěkné stránky světových dějin.
Vstupné se na tato pietní místa neplatí, neboť nejde o komerci, ale o památník. Platí se jen parkovné, a to po nás ani nechtěli. Když přijedete např. do památníku Malá pevnost v Terezíně, tak žádná pieta, čistá komerce. Vstupné lidových 170 - 210,-Kč, tedy včetně DPH, podle trasy. Za foťák 50,- Kč. Parkovné jistě nemalé. A to je prosím národní kulturní památka. Jak to třeba dělají v Anglii, kde do státních muzeí je vstup zdarma?
Faktem je, že jsem zjistil, že je i placený vstup do Osvětimského tábora. S polským průvodcem 25,-Zl. a s českým, nebo jinojazyčným dokonce 40,-Zl. Vstup do tábora Březinka (Birkenau) je bezplatný. Takže tvrdá komerce i tady. Proč na těch hrůzách netrhnout?
Procházíme památníkem a pokračujeme v krasojízdě do Jaworu, kde jsme se rozhodli okouknout druhý ze tří Evangelických kostelů. Zcela náhodně, navzdory navigaci zabočuji a parkuji. Před parkem, který ukrývá onen druhý klenot. Máme toho dne štěstí na vyhledávání míst. Nebo je to praxí?
Obhlížíme ho pouze okolo, máme zloté jen na pití, na vstup již nám nezbývá. Tady se platí rovněž 10,-Zl., tentokrát i 5,-Zl. Za foťák.
Zbývajících 14,-Zl. tedy vrážíme do piva bez piva, za to s příchutí citronu. Je ledové a osvěžující. V zahradní restauraci u kostela se sedí krásně. Čas ale pokročil, musíme k domovu. Dáváme se na cestu a v 18,02 parkujeme před vraty garáže. Minuli jsme zdevastovaný zámek v Jaworu, krásnou zříceninu hradu Swiny u Bolkowa a majestátní hrádek v Bolkowu. Zde jsme již byli a dá se sem kdykoliv zase zajet.
Cesta nám zabrala nějakých 8,5 hodiny, najeli jsme 203 kilometrů. Počasí bylo nádherné, sice z počátku temné mraky strašily, ale zůstalo jen u strašení.
Projeli jsme hodně kilometrů po krásných silnicích, ale cosi i po děsně mizerných. Ty jsou zejména okolo Walbrzychu.
Vrátit se na tato místa není problém, je to kousek a objevovat je stále co.
Tak jsme si ten den užili, vychází nám to snad 2,5 fotky na kilometr, to tedy pro ty co to zjišťují.
Mějte se krásně a užívejte si také.
Jarda z Úpice.
