Cesta na Seč a courání po okolí...
- Podrobnosti
- Zveřejněno 20. 7. 2014 11:58
- Napsal Jarda z Úpice
Cesta na Seč a její okolí.
Bylo nepříznivé počasí, po Krkonoších se válela mračna, každou chvilku pršelo a tak jsem si připravil výlet do „kraje“, kde to slibovalo slušné počasí. Než k tomu výletu došlo byly mraky fuč a nastaly středoevropské tropy.
Sobota 19.7 byla jak stvořena na výlet. K vodě nejezdíme, milujeme spíše vůni rozteklého asfaltu, sálající slunce a rozpálené výfuky. Tak proč se válet někde v trávě. Jo, a ještě někde chytit klíště. To na silnici nenajdete.
Aktualizoval jsem itinerář, jak a kde co navštívit. Není to však nikdy dogma a také málokdy se to vše tak podaří.
Mám jen mizivé informace, kdo pojede. V osm hodin jsem na čs. Autorest, kde se nakonec sjedou čtyři motorky. Pátou přibereme v Jaroměři. A tak vyrážíme. Mimo Jaroměře plánuji krátkou zastávku v Chrudimi na náměstí. Je moc pěkné a fotogenické. Vyrážíme však trochu později, zdržíme se i Jaroměři a děsný provoz nás zpomaluje. Necháme Chrudim Chrudimí a zastavujeme až v Rabštejnské Lhotě v Motocentru Tass. Okukujeme vzdychajíce ty nádherné technické skvosty, prohlížíme přebohatý sortiment oblečení a motorkářského příslušenství. Mám už jen jedny vytahané bezprsté rukavice, tak si nakonec ze tří modelů vybírám. Nejdražší, ale skutečně příjemné a kvalitní.
Pokračujeme na Seč, podle které se tato „expedice“ jmenuje. Odbočku k přehradě jsem přejel, neboť byla jinak značená a nebyl jsem si jist, zda to je ta správná cesta. Sečí jsem totiž jen několikrát projížděl, neznám to tady.
Chlapci mají chuť na dopolední kávu, tak zastavujeme u takového parčíku s lavičkami. Myslel jsem, že občerstvení je tam, ale bylo na druhé straně ulice. Obsluha nám nakonec donesla kávu na druhou stranu, podle čehož se zřejmě taková služba jmenuje „prodej přes ulici“.
Lenošíme a pomalu svlékáme svršky. Dál jedeme jen na lehko, jako ostatně většina kolegů jedoucích okolo.
Krátká porada, u které mi nikdo stejně neporadí. Prý jeď, jak chceš.
Tak vynechám přehradní hráz s tunelem a dvěma zříceninami hradů, Oheb a Vildštejn. Vědom si objížďky na Podhradí s hradem Lichnice a ubíhajícího času.
Objížďku jsem nastudoval, ale výsledek byl zcela jiný. Mezi Starým Dvorem a Podhradím opravují propustek, v délce asi 10m a objížďka nám zabrala minimálně 15kilometrů. Měl jsem v zásobě takovou krátkou, ale je to šotolinová cesta a zavezena hrubým štěrkem. Tak tudy ani omylem. Jedu dál a ta neúnavná „baba“ v navigaci si stále mele svou. Jeď doprava a pak odboč doleva. Nebudu se vracet, hrad Lichnice je vlevo a musím doleva. Neustále mne otáčela do protisměru a vracela zpět. Chápu, bylo to kratší, ale copak neví, že je tam zákaz?
Nakonec jsme se celkem hlasitě hádali, nadával jsem ji, a protože nenavigovala, přejel jsem neoznačeno cestičku do Míčova a teprve za Kostelcem se chytla na Vyžice a již navigovala na Podhradí. To jsem ji ale nepotřeboval, všude již potom byly značky. Jeli jsme tedy spíše po mizerné silnici, i když krásným krajem a hezkými lesy. Nakonec jsme ke hradu dojeli. Až na Milana z Trutnova tam všichni jdeme. Procházíme rozsáhlou zříceninou, srandujeme s kastelánkou a nakonec si kupujeme nějaké suvenýry. Za 20,- Kč vstupného toho je vidět dost. Navíc je nádherný výhled do kraje. Sluníčko pálí, obilní lány žhnou a krásně voní. Žně jsou také v plném proudu. Jdeme zpátky, cesta volá.
Popojedeme jen o kousek dál k Žižkovu dubu, kde se prý šeptá přání do dutiny a má se vyplnit. Jenže, jak je zástup žadonitelů o štěstí veliký, tak pochybuji o možnostech splnění všech přání. No nic, fotíme to a jedeme dál. Oběd si dáme někde po cestě, i když jsme minuli dvě pěkné zahradní restaurace přímo v Podhradí. Na mapách nebyly, tak jsem o nich nevěděl a měl připravenou hospodu U Vavřince v Ronově nad Doubravou. Jen zpomaleně projíždíme v Podhradí kolem Galerie Cypriána Majerníka, dřevosochaře, který sochá motorovou pilou. Pár soch je vidět na zahradě, ale všude zavřeno a nějak mrtvo. Žádné informace jsem nezískal ani na internetu, tak nic a pokračujeme.
Nedaleko je i nádherná přehrada Pařížov, ale tam jsme již byli kolikrát.
Další zastávkou je Třemošnice a to Berlova vápenka. Dovnitř nejdeme, ale nakonec vlezeme naproti do čerstvě otevřeného muzea zemědělství, které založili nadšenci amatéři. Exponáty posbírali po sousedech, ale měli jich dost a pěkné. Vstupné dobrovolné, tak to asi velké štěstí nebude. Jsme asi patnáctí od rána, ale počasí skutečně nahrává vodomilům, spíše než věděníchtivým. Ale Pep a Jirka mají k zemědělství blízko ze svých domovů a mládí. Tak ihned zabočí tam, žádná vápenka, kde se dozví, jak se dělá vápno a cement.
Ptáme se na nějakou hospodu, tu na náměstí v Třemošnici vyloučíme, kdo by ji hledal. Vím o hospodě U Vavřince. Paní průvodkyně nám hospodu U Vavřince také doporučuje a tak tedy stavíme tam. Sedíme na zahradní terase a je nám docela fajn. Nasyceni jedeme jen čtyři kilometry a jsme ve Žlebech. Nemůžeme vynechat pohádkový zámek. Obcházíme ho pouze dokola, pro focení a náš účel to postačuje. Navíc vstupné je přepočítáno ze vstupného některého luxusního zámku v Němcích.
Jedeme dál a chci se zastavit ve Filipově, kde je opravený zámek v novogotickém stylu, podobně architektonicky jsou řešeny i hospodářské budovy a okolní obydlí. Spíše než obec to je osada se zámkem s jedním majitelem. Jel jsem okolo několikrát a vím, že na křižovatce vlevo je zámek, doprava je Čáslav. Nakonec zámek nikde, nebo spíše v dáli. Navigace mě vedla jinudy a já blbec se nepodíval do mapy. Mohli jsme zblízka obhlédnout ten zámek s hotelem, wellness centrem a léčebnou Alzheimerovy choroby. Kdo ví, jestli to nebude za chvilku aktuální. Již teď si nic nepamatuji.
Nevracíme se, jedeme dál. Vedro dělá svoje a jsme již z toho trochu utahaní a apatičtí. Přes obec Jakub jsme na hlavní silnici z Kutné Hory na Přelouč, kostel, zřejmě románský, necháváme kostelem. Míjíme i nádherný běloskvoucí zámek Kačina a jen nakrátko zastavíme v minizoo Ringelland v Habrkovicích. Vstupné dobrovolné, občerstvení přijatelné, co víc. Procházíme okolo zvířecích vězňů a je nám jich docela líto. Jim to možná nepřijde. Vystupovala v cirkuse, kde byly podmínky možná ještě krutější.
Vynecháme cestu přes Týnec nad Labem, Chlumec n. C. a jedeme na Přelouč domů. Navigace mě stále hnala tam tudy, možná je to kratší, ale zato horší silnice a objížďka u Hořic a hrůza v Kocbeři.
Zastavíme ještě dotankovat v Hradci Králové a pak již jen v Jaroměři u zmrzky. Dávám si velkou meruňkovou a jahodovou. Obě jsou vodové a skvělé. Jen toho je trochu moc.
A na o půl sedmé jsme doma. Naše psí slečna Ája má radost a i hoch Rex je evidentně rád, že už konečně bude večeře. A tak jsou oni první obslouženi. Dávám si konečně pivo s pivem a sedám nedočkavě k fotkám.
Fotky jsou již večer na stránkách, trocha nesouvislého povídání je tady a čas na výlety po okolí je před námi.
A tak přátelé, byl to prima výlet s vámi všemi.
A abych nezapomněl, nikde žádná policie, asi jim bylo také vedro. A jen jediná nehoda, kde nějaký chuligán strčil auto zadkem do příkopu. Ale všichni stáli opodál a děsně se bavili. Takže se nic nestalo, nakonec i auto vypadalo, že je bez šrámu. Jen to chtělo lano a vytáhnout ho.
A takhle v pohodě má všechno být.
Jarda z Úpice
